A HRDÝ BUĎ
28.12.2004
Ulicí kráčím nejistej krok
Už je zas v háji minulej rok
Červem jsem pořád tak jako dřív
Marný je kydat ten starej chlív
Jidáši mají otrlou tvář
Medailí skví se největší lhář
Chléb a hry nonstop prastarej trik
Strach není móda je to jen zvyk
Rovně jít nejde fér nelze žít
S vlky se musí na měsíc výt
Mozek nám krmí den ze dne víc
Vakuum v mozku v srdci je nic
Komerční žvásty bulvárů šmak
Zavři svou hubu jseš pouhej brak
Stádo je hnízdo do řady vlez
Nedojdeš k cíli nejde žít bez peněz
Pokora k smíchu čert si ji vzal
Závist a zloba jdou světem dál
Bezmocně bloudí svědomí tmou
V zástupu ovce na jatka jdou
Idejí zápach krvavejch let
Pomníky vůdců zoufalej Svět
Hledání pravdy smlouvy jsou cár
Karneval slávy Charón je stár
Pramice pluje nad mlhou stín
Po velké lásce zoufalej splín
*
MEDIÁLNÍ SEN
Všichni zaměstnanci veřejnoprávních i komerčních televizí dali
výpověď. Zhasly všechny obrazovky a po chvíli naskočil stálý
obraz - Televizní vysílání skončeno.
V prvních chvílích zůstali
diváci bez dechu. Nevěřili, že by mohla skončit neoddělitelná část
duchovního života. Seděl jsem u té kouzelné bedýnky, ovladač v ruce,
v papučích, s kávou...
Co teď? Jak vyplním dlouhé večery? Kdo mne
vysvětlí mezinárodní situaci? Kdo mne rozesměje? Už neuvidím duchaplné
zasedání senátu a parlamentu. Už neuvidím havárie na dálnicích.
Už neuvidím hokejová utkání.... Mé oblíbené reklamy. Počasíčko...
Po několika dnech jsem zpozoroval změnu. Knihkupci se radovali.
Lidé začali číst. Začali se více navštěvovat. Začaly podvečerní
procházky v parcích. Sběrny vyřazených televizorů bohatly. V příkopech
okresních silnic ležely stovky bedýnek s obrazovkou. Známý podnikavec
postavil v Lánech dvoupatrový dům z televizorů.
Národ začal chodit
do divadel, kaváren, kin. Úspěšný podnikatel zakoupil Kavčí Hory a
z celého komplexu vytvořil bludiště voskových figur slavných
osobností uměleckého a politického života. Nechyběly bary, bufety,
posilovny, i erotické šopy. Zásluhou rekvalifikace bývalých zaměstnanců
nikdo neztratil práci.
Koncesionářské poplatky nikdo nezrušil.
Byly poskytnuty Ministerstvu zdravotnictví na nervová sanatoria.
Určitá část občanů nezvládla ztrátu své každodenní radosti.
Oční
lékaři zaznamenali zlepšení zraku celé stárnoucí generace. Ubylo
infarktů a mozkových mrtvic. Sexuologové zjistili rapidní aktivitu
sexuálních styků. Porodnost stoupla o 70 % . Některé vyspělé státy
Evropy začaly naši zemi následovat.
Probudil jsem se z hrůzného
snu. Rychle jsem zapnul televizi. Vše bylo v pořádku. Na obrazovce
se objevilo Peříčko. Oddychl jsem si. Slušný člověk může opět žít.
*
KDO BUDE PREZIDENTEM?
napsáno 26. května 2001
Občas se objevuje v hovorech hospodských i parlamentních otázka,
kdo asi stane v čele našeho malinkého českého státu. Malý vousatý,
korpulentní mužíček známý svou kubánskou zachraňovací misí? Nebo
vousatý pán, služebník církve? Nebo pán s knírkem, opředený
ješitností? Nebo milovník žaludečního likéru a nepřítel pitomých
novinářů? Kdo?
A amatérští zákonodárci z ulice navrhují:
„Já bych dala na Hradčany Karla Gotta! Když by to šlo s republikou
do háje, aspoň by krásně zazpíval! A měl by mezinárodní ohlas.
Dávali by nám další půjčky!“
„Já bych udělal referendum!“ „Neblbni,
to by lidi zvolili Jágra a Amerika by ztratila skvělýho hokejistu!“
„Reagan byl taky prezident a byl to kovboj!“
„Já bych byl pro Gotta.
Karel prachy získal poctivou prací. Nehrozilo by, že vyrabuje státní
pokladnu!“
„Já bych udělal prezidentem Zdeňka Trošku! Umí dělat
dobrý pohádky. A to je důležitý! Národ musí věřit pohádkám!“
„Srstka,
ten by byl prezidentem!“ „Neblbni, ten by dal volební právo psům!“
„Já bych sázel na Petra Novotného. Pálí mu to a má rád srandu.
Veselej prezident, veselej národ!“
„Kluci, já bych to udělal jinak.
Z každý politický strany by byl jeden prezident. Měli bysme třeba čtyři
prezidenty. Když by se jednalo o to, něco rozhodnout nebo podepsat,
hodili by si kostkou, a ten, kdo by vyhrál, by rozhodoval. Byl by
klid v národě.“
„Já bych udělal hlavou státu důchodce Čubulíčka!
Když se prdne v hospodě o Silvestra, má pak krásnej novoroční projev!“
„To má, ale jinak celej rok mlčí!“ „No, a to je právě ono!
Má nejlepší předpoklady, aby byl naším parlamentem a senátem zvolenej!“
*
ČTYŘI MILIONY KRÁLÍKÛ
Náležím mezi ně. Náležíte k nim i vy - babičko, dědečku, děcka
školou povinná, rodičové, mladíci, dívky, invalidé, nezaměstnaní,
důchodci i pracující. Našim domovům v sídlištích říkají KRÁLÍKÁRNY.
Nejsme občané, nejsme lidé. Jsme králíci, kteří jsou ohroženi dle
článku jistého superredaktora rakovinou. Nic proti, třeba ano, ale
je to důvod, abychom byli označeni jako králíci? Není to veřejná
urážka čtyř milionů lidí, kteří si zkrátka nemohli postavit domy,
vily, rezidence? Socialismus nás nastěhoval do sídlišť a to, že
budeme nazýváni králíky jsme tenkrát nevěděli. Byli jsme rádi, že
vůbec bydlíme. Ona byla totiž totalita.
Kdybych měl dvě stě milionů,
založil bych svou vlastní televizní stanici a prosadil bych, aby
naše zemička zůstala turistům zavřena v důsledku všeobecné myxomatózy.
Vypoulených očí nad politikou dvou opozičně-koaličních velkostran
máme nadbytek.
A byl-li bych lobistou za rekonstrukci bytových
panelákových jader, samozřejmě bych přestal občany nazývat králíky,
ale ctěnými zákazníky.
Buďme rádi, že nežijeme v Austrálii. Tam by
nás při přemnožení postříleli. Nezbývá než v těch králíkárnách dožít.
Na to, aby si čtyři miliony lidiček pořídily bydlení v "Beverlyhillech",
na to by nestačily naše solidní peněžní ústavy ba ani kampeličky.
Přesto je záslužné, že jsme označeni jako Oryctolagus cuniculus z
řádu zajíců rodu savců. Dle odborníků se páříme od února do července
a pocházíme z Afriky.
Proto, až nás naši zachránci vystěhují z
králíkáren, budeme moci žít v norách, mít několik vrhů po šesti
mláďatech za rok a dožijeme se až deseti let. A hlavně - budeme
moci bydlet ve stanech a živit se trávou a pampeliškami.
Je zajímavé,
že ti, kteří nebydlí v králíkárnách mají stejné vzezření jako my.
Povážlivé je to, že když si někdo z králíkárny vezme někoho z
domkářů, křížením geneticky rozdílných rodičů vznikne jedinec
zvaný bastard.
Ale k něčemu jsme, my bastardi z králíkáren, přeci
jen použitelní. Jako čtyři miliony oprávněných voličů!
*
DEMOTOTALITA
Ano! Čtete správně! Demototalita je nový směr lidstva. V totalitě se všichni
bojíme o hrdla, ale máme vepřové a pivo. V demokracii se bojíme bankrotu a
zdražování. V Demototalitě nebudou mzdy! Všichni budou pracovat zdarma! Daně
se nebudou platit ani v naturáliích. Zmizí korupce, protekce, spořitelny, banky.
Hrací automaty budou na žetony, které budou bezcenné. Nebudou přepadení. Peníze
zmizí jako ohavný přežitek kapitalistického řádu. Městy a vesnicemi budou
projíždět vozy s jídlem a nápoji, umělci budou radostně zdarma estrádovat,
lidé budou šťastni a spokojeni, ostří satirici se oběsí na kšandách, protože
nebude co zesměšňovat, razítka budou bez kolků, za produkci hudebních skupin
nebude lačný magistrát vybírat poplatky.
Prezident, ministr, soudce, profesor,
dělník, lékař, všichni budou mít jídlo ze dvou chodů - fazole s párkem a párek
s hořčicí, osmistupňové pivo a českou kolu -, dívky u dálnic budou zdarma dávat
naději a v sněhové kalamitě udržovat sjízdnost komunikací. Benzina a spol. bude
dávat plnou nádrž, Telecom bude nabízet zdarma telefonní stanice.
Televize NOVA
a ČT se spojí v nerozlučnou veřejnoprávní stanici. Všichni si budeme rovni, nikdo
nebude křivý! Cizí turisté budou platit poukázkami, které získají za poplatky na
hranicích. Na hradní vlajce bude vyšit nápis PENÍZE JSOU FUJ.
Milionáři a miliardáři
rozdají svůj majetek nadacím a humanitním společnostem, kostely budou plny
kajících se politiků, kteří získali majetek střetem zájmů, zdarma budeme chodit
na záchodky, zdarma budou přestupy hokejistů, fotbalistů, tenistů a žroutů
švestkových knedlíků.
Zmizí ochranky a obrněné vozy, budou zbytečná rčení Peníze
kazí člověka, Bez peněz do hospody nelez, U vejskala nenajdeš, u stejskala najdeš,
Neber si bohatého, Peníze smrdí, ale koupíš za ně voňavý.
Budou zrušeny politické
strany, protože, kde nejsou peníze, tam je jejich existence zbytečná. Moudrost a
skromnost nám bude velet - Vezmi si z obchodu jen to, co potřebuješ!
O víkendy
budeme jezdit do rezervace, kde se budeme vesele dívat a žertovat s blázny,
kteří se nedokázali zbavit závislosti na penězích. Děti budou pokřikovat na
šílence u hromad zlata: Hele, jak hrabe! Zakutálel se ti dolar! Při cestách do
zahraničí dostane každý "euráčky" a po návratu bude vyprávět, jak jsou směšní,
závislí na prašulích.
Musím končit svou úvahu. Zhasínají světla na pokojích a
to víte, v Blázinci musí být pořádek!
*
OPUŠTĚNÍ
Potkávám je na ulicích, v parcích, v lese - jdou a spíše se
drží u zdi, snad aby nepřekáželi těm, kteří mají rychlejší krok,
možná z ostychu, že už nejsou mladí a krásní. V očích jsou
vzpomínky, tváře plné vrásek. Jejich společníky jsou vnoučátka,
psíci a hole. Do šedivých vlasů sněží a spadává podzimní listí.
Důchodci.
A kypící svět se na ně dívá jako na nepotřebnou veteš,
na neplodnou krajinu, kterou stačí minout s pozdravem na půl úst
a nepovšimnout si tichého smutku, který je zastírán překotným
vyprávěním, plachým mlčením. Jdou a sbírají lásku vnoučátek,
psíků, koček, sypou vrabcům na římsy a odhánějí věčného hosta - Samotu.
V bufetech postávají u malého piva a vzpomínají na odešlé kamarády.
Vědí, že se kácí v jejich lese. Zůstali u svých starých lásek,
zvyků, pověr a předsudků. Žehrají, že nehrají v rádiu jejich písně,
diví se nové módě, kupují čtvrtku chleba a jedno mléko, nadávají
na politiku, na drahé telefony, vzpomínají na kouzlo černobílých
filmů, oprašují zažloutlé fotografie. V koutě mlčí polámaný gramofon.
Vypráví si o tom, jak by bylo krásné mít větší důchod na
jednolůžkový pokoj v domě důchodců. Jdou jakoby se styděli za své
stáří, za své obnošené zimníčky a spravované brýle. Míjíme je a
nevíme, že jsou naší budoucností.
Odpusťme jim nevrlost, mlčení,
nálady. Jejich cesty nevedou do dálek naděje. Vedou do čekáren
nemocnic a doktorů. Buďme k nim vlídní. Stáří je křehká květina,
zranitelná a bezbranná.
*
BEZE SMYSLU DO NESMYSLU
Již nyní, před volbami, mohu naznačit, jaké bude spektrum našeho
politického života. Dlouhými studiemi vnímaného SMYSLUPLNA vidím
budoucnost velmi pozitivně.
Současná strana Levopravého středu se
inverzně (převráceně) vymění za Pravolevý střed za předpokladu, že
Levá alternativa anarchisticko-zmateného charakteru se přikloní k
Solidnímu socialisticko-středovému levicovému totalismu.
Ultrapravicová
tlampačová reprodukce radikální perspektivy se nechá ovlivnit českým
pravicovým středem, který se propojí s Křesťansko-lidovou platformou
veřejně prospěšné společnosti. Je zřejmé, že se toto přeskupení
provede beze změny křesel.
Platy budou navýšeny, neboť k pochopení
nových trendů politické činnosti, která zůstane stejná, je potřeba
více duševního úsilí jsoucích politiků.
Nestálá stabilita nesmí
převrátit nastolenou stabilitu. Semknutý kolektiv LIDEM zvolených
zástupců dál bude usilovat, aby státní rozpočet nepřevýšil vrstvící
se dluhy sahající až do příštího tisíciletí.
Naše prostá i intelektuální
populace, pravdivě informována komerčními médii, vbrzku pochopí, že
šubrati se (vláčeti) je nutno v zájmu příštích generací.
Tento můj
epigram nesmí národ brát vážně: Už jste slyšel pane Novák mou poslední
zprávu, klonovat prý v čechách budou místo vola krávu, kráva ta je
užitečná, můžete ji dojit, vůl má pouze tenkrát význam, když se chodí
volit.- Naopak!
Je nutno, vložit svůj hlas a celé volební období
chválit nebo spílat. Jemu nebo sobě. Bylo by dobře, kdybychom mohli
sami sobě říkat: "Dobře jsem volil!" Ale nemylme se. Budeme říkat
jako říkali ti před námi: "Já vůl!" A nemusíte se stydět! Oni to o
nás budou říkat zcela určitě.
Jedinou budoucnost má kyselina.
Ta žere každého!
*
DIAGNÓZA
S přibývajícím věkem přibývá nadávek. Je to hořkost ze ztráty mládí.
Jakmile se přistihnu, že začínám kárat, nabádat, radit, poučovat,
odsuzovat, připomínat, - dal bych si nejraději facku.
Každé setkání s někým, kdo se usmívá navzdory počasí, obtížen desítkami křížků v
občance, vítám jako posla dobrých zpráv. Celý den je pro mne krásný,
potkám-li dědu, který si vesele píská nebo zpívá šlágr z mládí. Člověk
je starý tenkrát, když ho staří vezmou mezi sebe. Pevně věřím a už i vím,
že se stav duše přenáší nejen do tváře, ale i do činů člověka.
S některými mladými lidmi se bavím s ostychem. Mám zvláštní pocit, že jsou starší
než-li vypadají. Naopak potkávám šedivé babky, které vlečou tašky.
pokulhávají a přesto se dokážou usmát na přivázaného voříška před
obchodem a říct: "Šmudlo, nenaříkej, panička přijde. Dostaneš buřta."
To není hraní na poezii. To je skutečná poezie života.
Bojím se těch,
kteří jen spílají a nadávají na zkažený svět, na nemorální mládež,
na počasí, na děti, na všechno, co je jiné, než oni pokládají za správné.
Ta zapšklost se šíří jako infekce. Blbá nálada. Svět nikdy lepší ani
horší nebyl. Vždy byl, je a bude stejný. "Svět je chlív, ale je tady
hezky!" říkával otec mého kamaráda.
Nejvíce mne v Americe, v Austrálii,
překvapovala odpověď na otázku: Jak se máš? "Dobře!" A říkali to staří,
mladí, zdraví i nemocní.
U nás, když položíme stejnou otázku, se dozvíme
celou diagnózu, do hrnce špíny se namočí všichni bez rozdílu a ještě se
dozvíte, že brzy bude konec světa. A tak odpovídám: "Mám se dobře!"
A když se mne ptají: "Proč?" Sáhnu si na své "bajpásové" srdce a
odpovídám: "Dobře. Protože žiju."
*
BEJVÁVALO, BEJVÁVALO?
V První republice se říkávalo – Za Rakouska-Uherska bylo lépe! Za Hitlera se
říkávalo – Za První republiky bylo lépe! Za komunistů se říkávalo – Za Hitlera bylo
lépe. Za Havla se říká – Za komunistů bylo lépe! Až tady bude (například) prezidentem
valašský král Bolek Polívka, bude se říkat – Za Havla bylo lépe!
Největší zajímavostí a zároveň nepochopitelnou blbostí jsou setkání, kdy bývalý
akční komundíra říká – Za komunistů to bylo lepší. A já vím, že má tři auta,
kouří ameriky, pije plzeňskou dvanáctku, má chalupu u Rakovníka, bydlí v baráku
za pět milionů, každý rok má dovolenou u moře, děti mu studují a na tričku má nápis –
O.K. USA.
Vyvstává otázka – po čem se mu stýská? Po schůzích? Po Sovětském svazu?
Po oslavách Prvních májů? Po sjezdech? Po konferencích? Po dovolené u Černého moře?
Po vodce? Po oslovení - soudruhu? Po pozdravu – Práci čest? Po důstojnické hodnosti
v Lidových milicích? Po přehlídkách Spřátelených armád na Letenské pláni? Po skandování
– Ať žije KSČ – Ať žije soudruh Husák - Se Sovětským svazem na věčné časy! Lituje,
že už nepochoduje s mávátkem v průvodu pod rudou vlajkou? Je mu líto, že už nestojí
na tribuně vedle krajského tajemníka? Nevím! Nechápu!
Vždyť většina těch, kteří byli
ve straně SRPU A KLADÍVKA a měla vůdčí postavení (od okresu po ÚV), má dnes opět
postavení ve společnosti. Naopak – tak zvanou Něžnou revolucí získali to nejcennější.
Mohou se svým majetkem chlubit a nemusí zatajovat a předstírat.
Konečně vyměnili výlety do Moskvy za výlety a služební cesty do Paříže, Vídně, New Yorku. Své
moskviče a lady šoupli do bazarů a sedí v posledních modelech světového autoprůmyslu.
Mají moc ekonomickou a tím i politickou. Tlustá bílá čára jim otevřela cestu k
úspěšnému životu. Děti a vnuci jim studují v Americe, v Anglii, místo gorodek hrají
golf. A dál nazývají spoluobčany „lidem“, „ulicí“, dál sponzorují své oblíbené
umělce, místo soudružských MDŽ-hostin chodí na rauty a hlavně nechtějí nic slyšet
o minulosti.
Jen mezi svými si postesknou – Jó, za komunistů to bylo lepší. Ale
nikdy už neřeknou – Za nás! Oni vždy vědí, kam obrátit plachtu, kam pohnout kormidlem,
jak využít vítr. Minulým generacím znárodnili (ukradli) majetek a nyní mají svůj.
Skoupili, co se dalo. Mají za sebou peníze a tím mají i moc. Zajímalo by mne, jak
by tihle překabátění bolševici zírali, kdyby se zase vrátil ten jejich
socialismus a „lidový stát“ by jim znárodnil to, co získali v demokracii.
Podle mého názoru by zase neprohráli. Myslím si, že nadávají jen ze setrvačnosti. A proč
by také nadávali? Vždyť 17. listopadu 1989 také zvítězili. On chameleón totiž nikdy
neprohraje. A já se vám přiznám. Raději je vidím se zlatými řetězy na krku, než aby
nám zase dávali řetězy na nohy. Ale co není, může být - říká se.
*